Datum splatnosti faktur bývá často nastavané na dobu delší než měsíc. I přesto spousta faktur není proplacená včas. Navrhovaná opatření Evropské komise na stanovení maximální lhůty splatnosti na 30 dnů ale narazila na odpor Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV). Návrh odmítl a doporučuje ho výrazně změnit.
Analýza platební morálky z roku 2023 ukázala, že evropský průměr platební lhůty je 41 dní. Reálně se ale splatnost pohybuje okolo 52 dní. Ve veřejném sektoru se můžeme dokonce bavit o lhůtě 52 dnů a reálné splatnosti 69 dní. Z toho je patrné, že v obou sektorech bývají faktury proplacené až po datu splatnosti. A to není ideální pro hospodářskou stabilitu firem. Evropská komise proto přišla s návrhem stanovit maximální dobu splatnosti na 30 kalendářních dní.
Striktní datum splatnosti jako omezení smluvní svobody?
Členové Evropského hospodářského a sociálního výboru tvrdí, že by přísná 30denní hranice pro datum splatnosti omezovala smluvní svobodu. Proto ho – s výjimkou situací, kdy je dlužníkem veřejný orgán – nepodporují. Veřejné instituce by naopak měly mít zvláštní odpovědnost za dodržování přiměřených platebních podmínek, tvrdí zpravodajka EHSV Alena Mastantuono. Zdůrazňuje zároveň, že spíše než omezující pravidla a zkrácené datum splatnosti je potřeba zlepšit opatření, která se zaměřují na vymáhání současných pravidel.
Když se na stanovisko EHSV podívám z pohledu faktoringové společnosti, může se zdát, že nám to ve veřejném sektoru vezme pár příležitostí. Myslím si ale, že by byl krok správným směrem, aby státní organizace dodržovaly splatnost faktur 30 dní. Ať už se to týká nemocnic nebo úřadů, bude to pro trh ozdravné.
Konkurenceschopnosti evropských firem v ohrožení
Jiná situace je ale v soukromém sektoru. Rychlé platby jsou bezesporu klíčové pro udržení konkurenceschopnosti evropských firem, zejména malých a středních podniků. Souhlasím ale s postojem EHSV, který zdůrazňuje, že by regulace měla především odrážet délku splatnosti faktur, která je v jednotlivých odvětvích i členských státech EU udržitelná.
Myšlenka nechat soukromé sféře volnost, aby nedošlo k znevýhodnění evropských dodavatelů, se mi zdá správná. Pokud by se totiž stalo, že by se v Evropě i v soukromé sféře muselo plošně platit za 30 dní, je velmi pravděpodobné, že by spousta větších evropských firem začala hledat dodavatele jinde – v Asii, v Jižní Americe, kde by si mohli stanovit splatnost, jakou chtějí. Biti by na tom byli evropští dodavatelé. Takovým rozhodnutím bychom poškodili vlastní trh.
Přílišná regulace by ohrozila obchodní transakce na unijním trhu a vedla by k tomu, že by firmy začaly navazovat obchodní partnerství primárně mimo Evropskou unii. Především dodavatelé z třetích zemí by nemuseli mít s delší platební lhůtou problém. Pokud by Evropská unie příliš lpěla na přísných podmínkách, mohla by tak neúmyslně poškodit konkurenceschopnost evropských firem.
Pomoct by mohlo efektivnější vymáhání
Výbor navrhuje, aby Komise problém dlouhých plateb řešila raději lepší vymahatelností pravidel než zaváděním příliš restriktivních opatření. Místo omezení flexibility by se měl klást důraz na vymáhání pravidel v praxi a podporu nástrojů, jako je e-fakturace, mimosoudní řešení sporů a faktoring.
Návrh je teď u Rady Evropské unie. Tam budou následovat další jednání a na jejich základě se rozhodne, jestli bude Evropský parlament hlasovat o návrhu v současné podobě, nebo se jeho změní promění.
