Od ledna 2025 platí nová pravidla pro odpočet DPH u nezaplacených závazků. Tato pravidla se vztahují především na tuzemská plnění, respektive v momentě dodání „plátce plátci“. Úpravy odpočtu se nemusí provádět mimo jiné např. při pořízení zboží či služeb z Evropské unie či u plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku. Nyní již máme k dispozici informaci Generálního finančního ředitelství, která poskytuje podrobnější návod, kdy a jak musíme úpravy provádět, včetně výčtu některých speciálních situací, které mohou v praxi nastat.
Povinnost snížit uplatněný odpočet daně vzniká v případě, kdy závazek nebyl zcela uspokojen do posledního dne šestého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, v němž se závazek stal splatným. Snížení odpočtu daně se provádí za zdaňovací období, do kterého náleží poslední den. Po zaplacení závazku si lze odpočet znovu uplatnit ve výši odpovídající úhradě. Opětovné nárokování odpočtu lze provést nejdříve za zdaňovací období, ve kterém dojde k uspokojení (příp. částečnému uspokojení) závazku. Nejpozději by k tomu však mělo dojít do konce druhého kalendářního roku bezprostředně následujícího po konci zdaňovacího období, ve kterém úhrada proběhla.
Jako obvykle může formulace v teoretické rovině působit složitě, proto si to pro lepší pochopení pojďme ukázat na konkrétním příkladu. Představme si, že plátce nakoupil služby či zboží s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 15. března 2025 a za zdaňovací období březen si uplatnil nárok na odpočet DPH. Tato faktura se stala splatnou dne 15. dubna 2025, ale byla uhrazená až 15. listopadu 2025.
Nyní si ukažme některé speciální situace, které mohou nastat.
Pouhá existence vzájemných závazků a pohledávek nemá vliv na povinnost provést snížení odpočtu daně. Může se totiž jednat o pohledávky a závazky, které nejsou k zápočtu způsobilé. Na základě smlouvy či právního předpisu musí dojít k vzájemnému zápočtu závazků a pohledávek. Následně pak povinnost snížit odpočet zaniká pouze v rozsahu a v částce, v jaké daný závazek zanikl.
Pokud je pohledávka rozdělená na více částí s různými daty splatnosti (např. 90 % po 60 dnech a 10 % po 2 letech), každá část se posuzuje zvlášť. Povinnost snížit odpočet DPH vzniká jen u části, u které je naplněná 6měsíční lhůta. Stejně se postupuje u pravidelných splátek. Plátce musí evidovat datum splatnosti každé splátky, aby mohl doložit, kdy se povinnost snížení odpočtu uplatní.
Plátce si nemůže libovolně vybrat, kterou část odpočtu sníží. Pokud zůstane nezaplacená konkrétní položka dokladu, snížení odpočtu se vztahuje k ní a související sazbě DPH (12 % nebo 21 %). Pokud se neuhrazená část nevztahuje ke konkrétní položce, odpočet se snižuje v odpovídajícím poměru. Ať už z hlediska typu sazby či režimu DPH.
V prvním zdaňovacím období, kdy se osoba stala plátcem DPH, může uplatnit odpočet daně i u plnění, které se uskutečnilo v období 12 měsíců před registrací a je součástí jejího obchodního majetku ke dni registrace (viz. § 79 odst. 1 ZDPH).
Pokud nastane situace, že faktura za toto plnění je ke konci prvního zdaňovacího období stále neuhrazená a naplnil se výše diskutovaná lhůta 6 měsíců, je zapotřebí v prvním přiznání tuto skutečnost zohlednit, aby byl zachován nárok na odpočet při následném zaplacení faktury. V tomto přiznání k DPH (potažmo kontrolním hlášení) je nutné uvést jak zvýšení nároku na odpočet. Stejně tak i jeho snížení. Při následné úhradě je možné si odpočet DPH znovu zvýšit, a to standardně v přiznání za období, ve kterém k úhradě došlo.
Pokud byste potřebovali s touto problematikou poradit, neváhejte se na nás obrátit.


