Prudké zvyšování úrokových sazeb České národní banky trápí celou řadu z nás. Česká národní banka ale měla podle svých vlastních modelů zvyšovat sazby ještě mnohem výš. 5,75 % je vysoké číslo a zvýšit sazby o 0,75 procentního bodu se jen tak nevidí. Nicméně pokud by Česká národní banka následovala své prognózy, pak měly sazby vystřelit ještě o mnohem výš, až na 8 procent.

Funguje to v zásadě jednoduše. Česká národní banka má jedny z nejlepších ekonomů u nás a ti zkouší modelovat vývoj budoucnosti. Sami ví, jak je to těžké, ale ve většině případů prostě počítají s tím, že se současné podmínky nezmění, a jen koukají na budoucí výsledky. Tedy jako když někdo říká, že pokud bude běhat tímto tempem, tak za rok zaběhne maraton a zhubne 15 kilo. Na tom není nic zvláštního.

Tito ekonomové namodelují současný vývoj inflace, růstu hrubého domácího produktu a dalších veličin, a rada České národní banky se následně rozhodne, jestli se má podle těchto nápadů chovat, ale zpravidla ji nic jiného nezbývá. Až do letošního května.

Modely totiž ukazují, že by Česká národní banka měla jít se sazbami na 8 % a to by byl tak velký skok, že bychom poslali ekonomiku s nejvyšší pravděpodobností do hluboké recese. Což by ve výsledku mohlo ohrožovat finanční stabilitu a centrální bankéři si tak obhájili malé vylepšení modelů. Simulaci, jak tomu sami říkají.

Protažení termínu k dosažení dvouprocentní inflace totiž ukázalo, že není potřeba zvyšovat sazby tak vysoko a rychle. Jistě, znamená to, že vysoká inflace s námi bude ještě o něco déle, ale nepropadneme se do hlubší recese. Malou téměř s jistotou v druhé polovině roku zažijeme, ale bude to spíše technická záležitost, žádné hluboké propady.

Sazby tedy půjdou nahoru, o tom není moc pochybností. A měly by jít ještě mnohem víc a rychleji, kdyby si Česká národní banka nevytvořila simulaci pro delší horizont měnové politiky. Růst sazeb nekončí. Tedy s jistotou nelze říct dnes nic, jen s nejvyšší pravděpodobností, protože doba je natolik divoká, že za měsíc může být vše jinak.

Platební instituce Roger spojuje od roku 2013 investory se společnostmi a nabízí službu faktoring neboli postoupení pohledávky. Hlavním posláním je, aby si podnikatelé nemuseli dělat starosti s dlouhými splatnostmi, vylepšili cash flow a mohli se plně soustředit na rozvoj podnikání. Od roku 2020 je fintech součástí skupiny Komerční banky.

Vysoké rozdíly nákladů na financování mezi námi a našimi nejbližšími obchodními partnery v zahraničí možná velmi brzy začnou mizet. Inflace v EU vystoupala na rekordních 7,8 procenta a pohybuje se vysoko nad dvouprocentním cílem Evropské centrální banky. Potřeba protiinflačních opatření sílí. Eurozóna má problém, protože je fragmentovaná.

Zatímco v Estonsku je vysoká inflace, ve Francii naopak nízká. Estonsko netrápí problém se zadlužením, se kterým má potíž Itálie a další jižní státy. Jedné části eurozóny by pomohlo zvednout sazby a začít rozprodávat dluhopisy, druhou by to mohlo poslat do recese. Vše napovídá tomu, že inflace tu s námi ještě delší dobu bude. Nedá se spoléhat, že se rostoucí ceny vysedí a budou jen dočasné. ECB proto hledala nástroj, jak zvýšit sazby, ale nepotopit jižní státy.  Nabízí se několik způsobů, jak fragmentaci eurozóny uchopit.

Prvním krokem bude samotné představení nového nástroje, které už samo o sobě může mít dostatečný vliv na inflaci, aniž by ho skutečně použila. Další možností je založení speciálního fondu pro fragmentaci, do kterého se budou nakupovat jižní dluhopisy v době vyprodávání severních dluhopisů. Jinými slovy v Estonsku bude politika ECB protiinflační a v Itálii proinflační. Poslední možností může být vytvoření celého nového cíle měnové politiky ECB, který by nebyl zaměřen pouze na inflaci, ale na nefragmentizovanou inflaci. 

Zvýšení úrokových sazeb v eurozóně je pro Českou republiku zajímavé zejména proto, že všechny naše okolní eurové země budou ve skupině zemí, na které bude aplikována protiinflační politika. Tržní sazby v Německu, Rakousku i Slovensku vzrostou společně s náklady na financování v těchto zemích. Zahraniční konkurenti českých firem tak ztratí konkurenční výhodu v podobě levnějšího externího financování.

Platební instituce Roger spojuje od roku 2013 investory se společnostmi a nabízí službu faktoring neboli postoupení pohledávky. Hlavním posláním je, aby si podnikatelé nemuseli dělat starosti s dlouhými splatnostmi, vylepšili cash flow a mohli se plně soustředit na rozvoj podnikání.  Od roku 2020 je fintech součástí skupiny Komerční banky.

Už jste to slyšeli tolikrát, že byste to dokázali odříkat jako básničku. Odložte si šest platů na nečekané případy, nakupte akcie a nezapomeňte diverzifikovat. Část investic samozřejmě patří i do nemovitostí, ať už přímo nebo skrze nemovitostní fondy. Nebojte se také alternativ a zkuste zlato, umění nebo dokonce nějaké digitální mince, ale nedávejte tam více než pět až deset procent vašeho investičního porfolia. Budujte si pasivní příjem!

Pokud se těmito investičními radami řídíte, tak vám patří velká gratulace. Patříte totiž zjevně k hrstce nejbohatších lidí na planetě. Můžete si to dovolit.

Dvouciferná inflace nás všechny nutí hledat způsoby, jak ochránit své úspory. A zpravidla jinak než investicí to nejde, pokud se samozřejmě nerozhodneme peníze ochránit tím, že je utratíme. Což nemusí být špatný nápad, pokud se utratí za něco rozumného, například za vzdělání, i když to je na konci dne také investice, akorát ne ta finanční, o které mluví investiční poradci v médiích. Pokud bychom se vydali finanční cestou, pak bychom měli chránit své úspory výše popsaným způsobem. Bohužel to je ale pro většinu z nás jen úsměvná pohádka, protože na to jednoduše nemáme.

Máte našetřeno šest měsíců platu? 

Jak jsou na tom české úspory je složité vědět přesně, protože průzkumy úspor domácností se bohužel významně liší. V poslední době je provedlo několik poskytovatelů nebankovních půjček anebo například Česká bankovní asociace, zpravidla na několika stovkách až tisícovce respondentů. Kdo si může dovolit investovat? Některé statistiky ukazují, že šest měsíců platu, které doporučují odborníci, má našetřeno každý druhý, jiné říkají, že je to dokonce jen každý osmý. Shodují se ale na tom, že přibližně každý pátý z nás by nezvládnul z úspor přežít ani jeden měsíc bez výplaty.

Nezapomínejme, že je mezi námi přes 700 tisíc lidí v exekucích, i když jich snad díky Milostivému létu v nových statistikách ubyde. 75 % z nás splácí nějakou půjčku, a to do této statistiky Česká bankovní asociace nezapočítává hypoteční úvěry, kreditní karty ani kontokorent.

Kolik Čechů tedy investuje? 

Podle jednoho průzkumu je to 37 procent lidí ve věku 25-55 let, což je přibližně 1,7 milionu z nás. Když přidáme i část starších a mladších, můžeme se bavit zhruba o 2 milionech lidí. Drtivá většina z těchto lidí má dle odhadů podílové fondy a investují tak zpravidla na doporučení své banky. Na tom není samozřejmě nic špatně, ale vychází nám z toho, že se u možnosti investic dle úvodního manuálu dostáváme řádově na stovky tisíc lidí, kteří by o tom vůbec uvažovali. To je publikum investičních rad.

Ono to dává smysl i když se podíváme na obyčejnou diverzifikaci, o které byla v úvodu řeč. Pokud někdo radí dát si 5 procent do alternativních aktiv jako jsou virtuální či skutečné mince, tak při vysokých fixních poplatcích za nákup dává smysl pořídit si něco za vyšší sumy. Kdyby jen jedna uncová mince zlata, tedy 31,1 gramů drahého kovu, měla tvořit 5 procent vašeho portfolia, bavíme se o investicích ve výši zhruba jednoho milionu korun. 

Tam už se dá rozkládat riziko, přemýšlet nad alternativami a trochu si i hrát. Tam dává smysl trávit dlouhé hodiny posloucháním odborných i neodborných rad. Ale slovy jednoho našeho bývalého premiéra, kdo z vás to má? Zcela vážně, pokud takové prostředky máte, pak patříte k několik málo procentům nejbohatších lidí na světě.

Žijeme v bublině

Český éter je teď plný investičních článků, novinových speciálů, konferencí, podcastů a odborníků. Lidé sdílí svoje názory na ideální investiční portfolia a horké tipy na včasný nákup čehokoliv, co má potenciál úspory zhodnotit či snad dokonce překonat rekordní inflaci. A je to dobře! Pokud na to někdo má, tak je vždy lepší udělat poučené a informované rozhodnutí, než se rozhodnout špatně nebo dokonce naletět podvodníkům, kterých je dnes investiční svět plný. Měli bychom si ale přiznat, že žijeme v bublině.

Je to navíc bublina, která je demograficky relativně homogenní. Vyšší úspory k investicím mají více lidé v Čechách než na Moravě, nejvíce nepřekvapivě v Praze. Více investují a mají k investicím prostředky vysokoškolsky vzdělaní muži.  Není tedy daleko od pravdy si představit, že investiční rady konzumuje malá skupina vysokoškolsky vzdělaných mužů z velkých měst.

Nižší výnos, nižší riziko

U nás Platební instituce Roger nabízí možnost investice do faktur a jde to i bez širokého portfolia s obřími sumami. Nečekejte však zázraky. Každá investice je riziková a stejně tak je tomu u faktur. Jejich nižší výnos je bohatě vynahrazen nižším rizikem, a slouží tak jako rozumný začátek, pokud by se nakonec někdo rozhodnul začít investovat i s pár korunami. 

Když se totiž říká, aby investor dával do rizikových věcí jen malou část svého portfolia, je to hlavně kvůli tomu, aby diverzifikoval, tedy rozložil riziko. Pokud ale musíte vkládat všechna vejce do jednoho košíku, třeba už jen kvůli tomu, že máte ono vejce jenom jedno, pak není rozumné jít po hlavě do toho nejrizikovějšího, ale naopak začít u něčeho, co je vstřícné i k těm z nás, kteří nemají volné miliony. A to můžou být právě faktury.

Určitě je pravda, že investovat se dá i s málem a pravidelnost funguje. Je dobře, že se z investování stalo téma v zemi, kde lidé kapitálovému trhu pořád ještě nepřišli na chuť. Je obzvlášť důležité upozorňovat na všechna investiční rizika a zejména na podvodníky. Jen se nad těmi všemi investičními radami vznáší trochu povýšené pachuti, když se široké veřejnosti vysvětluje, jak by si měla odložit šest platů a zbytek diverzifikovat mezi různé třídy aktiv, aby se chránila před inflací. Proč si chudí lidé nekoupí více peněz, říká hořký americký vtip. Jen jestli nezníme stejně.

Upravené vyšlo v Lidových novinách

Zatímco se většina velkých viditelných firem z ruského trhu stáhla, některé z nich zůstaly i přes sílící kritiku. Je obtížné soudit – určité firmy by takové gesto mohlo stát existenci a v existenčních situacích jsme s tvrdými rozsudky obvykle opatrní. Hlavní ekonom Platební instituce Roger Dominik Stroukal okomentoval, jaký má ukrajinská krize vliv na akcie velkých firem v souvislosti s jejich odchodem z ruského trhu. 

Některé firmy mají malou expozici, a přesto se byznysu na trhu s Vladimírem Putinem v čele vzdát nechtějí. Trh je nelítostný a dobré kroky neumí ocenit, pokud na konci dne nepřinesou akcionářům peníze. Proto i akcie některých bankovních domů s velkou expozicí Rusku na akciovém trhu ztrácely, zatímco jisté firmy, které i přes veškerou kritiku zůstaly v Rusku, nakonec na burze rostly. 

Když se podíváme na velké firmy působící v Rusku a na Ukrajině, jen velmi málo firem má expozici větší než pár procent svých příjmů. Například Phillip Morris má z tamního trhu 8 procent svých tržeb a na konfliktu významně tratil. Žádná jiná firma nemá v Rusku takovou expozici. O něco více než polovinu z toho má Pepsi či McDonald's a obě společnosti během konfliktu také ztrácely. Firmy z celého světa si nyní vybírají mezi menším a větším zlem. Buď ztratí dočasně zákazníky v Rusku, nebo na delší dobu ve zbytku světa.

 Skutečný dopad bude menší, než se může na první pohled zdát

V současné situaci to ale může vypadat, že investory více než válka zajímají rozhodnutí velkých centrálních bank o nastavení sazeb. Ta rozhodnutí jsou samozřejmě ovlivněna nynější ekonomickou situací, kterou válka významně postihla. To znamená, že na konci dne to jsou stále velké fundamenty v čele s ruskou agresí, které hýbou trhy.

Reakce centrálních bank ale může v nejisté době být opatrnější, než se předpokládalo. Není se tak čemu divit, když během ostřelování Kyjeva akciové trhy včetně výše zmíněných firem rostly, protože reagovaly na holubičí zasedání Fedu. Je to děsivé, ale pozitivní zprávou pro trhy může být i rostoucí počet pozitivních koronavirových případů. 

Pro trhy je pozitivní jakákoliv šance, že Fed nebude zvedat sazby podle původního plánu. Na trzích to zkrátka žije úplně jiným životem, než ve válkou zmítané zemi. Pro jednotlivce i firmy situace přináší investiční okénko, které lze chytře využít.  Je obtížné odhadnout, jak velkou část propadu akciových firem můžeme připsat ruské agresi – trh padal už před konfliktem v důsledku očekávání vyšších sazeb ve Spojených státech a dokonce v eurozóně. Skutečný dopad tak bude výrazně menší, než se může na první pohled zdát.

I kdyby nebyly na Ukrajině ruské tanky, Evropu by trápila ekonomická situace. Ve všech zemích eurozóny se inflace pohybuje nad inflačním cílem, ale se značnými rozdíly – Pobaltí čelí dvouciferné inflaci, na druhou stranu Francie zůstává na 3,3 procentech. Do toho všeho jih Evropy trápí vysoké dluhy. Extrémní rozdíly panují i v růstu cen nemovitostí nebo zadlužení, proto ECB se zvyšováním svých sazeb stále váhá. Pokud by zvýšila sazby na úroveň České národní banky, nemusela by to Itálie ufinancovat. Do toho všeho vjely tanky. Kolik nás budou stát sankce? Válka s sebou nese to nejhorší z nejhoršího nejenom lidsky, ale i ekonomicky. Přináší vyšší ceny a zároveň nižší růst či dokonce ekonomický propad. Pro investory představuje především nejistotu, a tedy i odložení investic či alespoň zkrácení investičního horizontu. Z Ukrajiny prchají lidé, zastavil se byznys. Válka do země na dlouhou dobu přinese bídu, i kdyby zítra skončila.   Jak zareagují trhy? Po prvotním propadu akcií, výprodeji na devizových trzích rozvíjejících se ekonomik včetně naší koruny, a parkování části peněz ve zlatě se investoři rozhlédli a vsadili si na růst. Nejistota se totiž projeví také tím, že budou evropská a americká centrální banka vyčkávat déle se zvyšováním sazeb. To je pro trhy signál k růstu a k přesunu peněz zpět do rizikovějších pozic. Pro Českou národní banku není válečný inflační tlak signálem k dalšímu zvyšování sazeb. Je to učebnicový nabídkový šok, který by centrální banka měla maximálně pozorně sledovat, ale neposilovat ho vyššími sazbami, to by totiž mohlo slabší růst zlomit snadno do poklesu a přinést s sebou k už tak vysoké inflaci ještě vysoký růst nezaměstnanosti, tedy tzv. stagflaci. O té se dlouho mluvilo, ale pravděpodobnost, že se do ni dostaneme, je s konfliktem na Ukrajině výrazně vyšší.

Podle své prognózy Česká národní banka předpokládá, že by dnes rostoucí sazby začala snižovat v době, kdy bude inflace stále kolem 5 procent. Nyní to vypadá modelově jako schůdné, ale opravdu si myslíme, že v té době podnikne krok, který by mohl vrátit zpátky vysoká inflační očekávání?

 Jde o velmi křehký vztah mezi veřejností a silou ČNB, který nebude chtít narušit. Budeme mít delší dobu to nejhorší z obou světů – vysokou inflaci a vysoké sazby.

Inflační tlaky jsou buď domácí či zahraniční

... ještě efektivnější je však rozdělení do tří skupin –  inflační očekávání, poptávková a nakonec nabídková inflace. Centrální banka dokáže krotit domácí inflační očekávání a domácí poptávku. Česká národní banka chce, abychom šetřili. Samozřejmě lidé nebudou šetřit, ale investovat. Úspory jsou stále mrtvé. I při vyšších sazbách na spořících účtech je reálný výnos hluboko v záporu – nezbývá než investovat.

S nabídkou toho ČNB moc nenadělá a ani by dělat neměla. Přestože to nikdo neumí přesně změřit, očekávání a poptávkové tlaky nejspíš vydají za dobrou polovinu současné inflace. Centrální banka má co krotit a rozhodla se do toho opřít. Zvýšit výrobu čipů či vyrobit kontejnery ale ČNB naneštěstí neumí, takže je dost možné, že budeme vyšší inflaci spílat déle, než je standardní, tzn. ještě za více než rok a půl. A do toho budou sazby patrně vyšší déle, než nám centrální bankéři tvrdí.

Je to hra slov, tak jako všude ve vyspělém světě

Jít proti prognóze České národní banky je odvážné, ale nyní se to zdá jako jednoduchá sázka. Oproti očekávání centrální banky je velmi pravděpodobné, že po prudkém zvýšení sazeb zůstanou vyšší déle. Současná prognóza si totiž hraje s očekáváními a mezi řádky nám říká, že brzy už bude po všem a budeme si moci dovolit sazby snižovat, protože inflace půjde dolů sama. Čím více tomu uvěříme, tím spíše to bude pravda. Ale skutečně tomu věříme?

Centrální banka dnes více než s vysokým množstvím peněz v oběhu zápasí s rostoucími inflačními očekáváními. Potřebuje nás zkrátka přesvědčit o tom, že tady inflace nebude dlouho a postarají se o to. Tím by měli z půlky vyhráno. I proto nás překvapují prudkým růstem sazeb. Chtějí ukázat, že se ničeho nezaleknou a inflaci zkrotí. Je to hra slov – tak jako všude ve vyspělém světě. Česká národní banka ale na rozdíl od Fedu či ECB může rychle přejít od slov k činům. Nebojí se, že by to výrazně podlomilo náš růst. Jen se nebude zbytečně přehřívat ekonomika.

I centrální bankéři se mohou mýlit

Cílem je cenová stabilita. Jsme ji schopni dosáhnout v podlomené ekonomice? Nebo bychom ji měli nejprve stabilizovat, aby se nám podařilo zkrotit inflaci? Při pohledu na data z trhu práce to vypadá, že se ekonomika přehřívá a potřebujeme ji tlumit. Což je v příkrém rozporu s covidovou nejistotou. 

Je to zajímavá ekonomická debata. Škoda jen, že na ní závisí tolik lidských osudů a není to jen učebnicové cvičení. Protože – věřme nebo ne – i centrální bankéři se mohou mýlit či jen špatně odhadnout budoucnost. Nikdo jiný ale nemá k dispozici více dat a lepší modely. Nezbývá nám, než věřit, že ví, co dělají.

Najít dnes slušné výnosy je téměř zázrak. Centrální banky svou politikou v reakci na pandemii a předchozí finanční krizi stlačily výnosy k nule a často i do záporu. Pokud si dnes uložíte peníze na spořicí účet, nedostanete prakticky nic, u státních dluhopisů se díváme dokonce do minusu. Hypotéka na pronájem vynáší v průměru záporné procento a dividendy jako kdyby se vypařily. Prakticky jakýkoliv výnos nad nulu tak na konci dne představuje obvykle jen riziko.

V období rostoucí inflace a nemizících inflačních tlaků je stále více lidí nuceno hledat pro své úspory místo, na kterém se neznehodnotí. Investice do faktur je jedno z mála, kterému se to daří.

Je to jen nabídka a poptávka. Výsledné procento pak jen ukazuje, že investoři do faktur našli místo, které ještě neobjevila široká veřejnost. Výhodou fintechů jako je náš Roger je odměna pro ty, kteří sledují trh a hledají příležitosti. Pořád je to ale jen nabídka a poptávka, takže pokud začne nabídka peněz k investování převyšovat poptávku, vznikne tlak na nižší výnosy.

V době, kdy i řecké státní dluhopisy vynáší záporné procento, je všeobecný tlak na nižší výnosy, kterému se nevyhne nikdo. I výnosy z faktur u Rogera během pandemie mírně poklesly, ale stále jsou schopné pokrýt inflaci, což je více než vzácné.

Nízké výnosy v ekonomice neznamenají, že investor nemůže vydělat, jen to nejde výnosovou cestou, ale musí spekulovat. Koupit byt kvůli jeho rostoucí ceně, nikoliv kvůli pronájmům. Investovat do akcií nikoliv pro dividendy, ale kvůli sázce na jejich rostoucí cenu. U investice do faktur spekulovat nemusíte a výnosy vám pomůžou bránit se rostoucím cenám.

Žijeme v novém normálu nejen co do pandemických opatření, ale i ekonomicky. Napumpované ekonomiky s nízkými výnosy a vysokou inflací nás tlačí k hledání alternativ a situace se patrně v dohledné době nezmění. Mírný růst sazeb centrální banky se sice už začíná projevovat na hypotečních úvěrech, aby však sazby zatlačily výrazně na výnosy, musela by Česká národní banka zvyšovat sazby mnohem ostřeji. To se stát může, ale pouze pokud se nebude dařit krotit inflaci. Tu inflaci, před kterou se v první řadě chceme bránit.

Nic vám neřekne líp, že žijeme v podivné době, než záporné výnosy z řeckých dluhopisů. Před deseti lety se uzavíraly sázky na to, který den v týdnu Řecko zbankrotuje, zatímco dnes jsou investoři ochotní zaplatit za to, aby mohli chronicky předlužené zemi půjčit. Je to ale jen symbol doby. Doby, kterou budou historicky jednou nazývat určitě jinak, ale pokud by to byli ekonomičtí historici, jedním z horkých kandidátů by mohla být doba záporných výnosů. Anebo doba kvantitativního uvolňování, ale ono to spolu oboje blízce souvisí.

Jsou to právě zejména masivní nákupy aktiv centrálními bankami, tedy ono kvantitativní uvolňování, co tlačí výnosy napříč aktivy k nule a často do záporu. A centrální banky nakupují ve velkém právě státní dluhopisy, a to i zemí, kde by o ně byl jen pramalý zájem. K tomu pak přidejme masy nově vzniklých peněz z rekordních objemů uměle levných úvěrů a recept je na světě. Tato obrovská dodatečná poptávka tlačí ceny aktiv vzhůru, čímž snižuje jejich výnosy.

A vidíme to všude. Akciové dividendy jsou k smíchu, výnosy z pronájmu se nevyplatí, takže lidé často nechávají nemovitosti ladem a spekulují jen na růst jejich ceny, spořicí účty dnes nerozeznáte od běžných účtů, a dokonce i ten pětiletý řecký dluhopis vynáší záporné procento. Slušné výnosy jsou zázrak. A slovo slušné má dva významy - nejsou to malé výnosy a zároveň nestojí na něčem neslušném.

Není to náhoda, tohle je cesta, kterou zachraňujeme předlužené ekonomiky, jež dorazil na kolena COVID-19. Právě Řecko je toho nejlepším příkladem. V roce 2011 bylo na pokraji zhroucení, když jeho zadlužení v poměru k HDP vyskočilo nad 175 procent. O rok později bylo mírně nižší, ale pak se zase už napořád vrátilo zpět. Ještě v roce 2015 byste si řecký pětiletý dluhopis koupili jen pokud by vám Řekové nabídnuli více než 30 procent výnosu. Dnes má Řecko dluh ku HDP přes 200 procent a půjčuje si se záporným výnosem. Čím to je?

Vloni v březnu se Evropská centrální banka rozhodla, že poruší své interní pravidlo a bude nakupovat i prašivé dluhopisy, aby pomohla řecké vládě. Dokud se nezbavíme obřího zadlužení (a to spíše ve světě, ale už pomalu i u nás), nic se na tlaku na nízké výnosy nezmění.

A tak ve výsledku centrální banky a vlády uměle tlačí investory do spekulací místo výnosového investování. Investoři nekoupí byt kvůli nulovým výnosům z pronájmu, ale zisk hledají u rostoucí ceny bytu. Hledání slušných výnosů při snesitelném riziku nikdy nebylo obtížnější. Konzervativní investor je trestán a nezbývá mu nic jiného, než si vybrat. Buď se s nižšími výnosy smíří, nebo začne spekulovat. Naštěstí je tu i třetí cesta, kdy investor najde novou příležitost se slušnými výnosy. Jsme rádi, že jste ji našli společně s námi.

Od roku 2013 spojuje Roger investory se společnostmi a nabízí službu faktoring. Posláním Rogera je, aby si podnikatelé nemuseli dělat starosti s dlouhými splatnostmi, měli dostatečné cash flow a mohli se soustředit na rozvoj svého podnikání. To je možné díky unikátní a Českou národní bankou licencované investiční platformě. 

Dominik Stroukal

Dominik je hlavní ekonom Rogera. Vedle analytické práce má na starosti rozvoj Rogera do dalších oblastí, které teprve na svou fintechovou revoluci čekají.

Více o autorovi

Party ve stylu Velkého Gatsbyho, Ford Model A, péřová boa, dlouhé cigarety a nacpané jazzové koncerty. To vše se asi nevrátí, ale důvod k nahození obleku máme. Na bouřlivá dvacátá léta nemusíme jen vzpomínat, právě jsou všude kolem nás. Akciové trhy jsou na maximu, nemovitosti se vymknuly kontrole, výnosy dluhopisů jsou na nule i pod ní, rekordy padají v umění a svět se znovu zbláznil dokonce i do hokejových kartiček.

Chtělo by se tvrdit, že je to navzdory pandemii, ale ono je to především díky ní. Vytvořili jsme si svět, ve kterém nemůžeme nechat skoro nic padnout. Nejsou to jenom banky, které jsou „too big to fail“, ale celé trhy. Když padají, je to protiinflační riziko, tak se musí začít pumpovat. Nemůžeme jinak.

Od roku 2008 vyrostla peněžní zásoba ve Spojených státech o 150 %, jen za rok 2020 to bylo 25 %. Inflace je mnohem nižší, takže není těžké odhadnout, kde tyto peníze končí. Investují se. Roste všechno, na co se podíváme. Pumpujeme druhá dvacátá léta. Na rozdíl od těch ve 20. století ale nyní víme, že je černý pátek jen tak neukončí. Jakýkoliv jeho náznak jednoduše dopumpujeme.

V bouřlivých dvacátých letech rostla peněžní zásoba „jenom“ o 4 % ročně, i když někteří ekonomové ke standardním výpočtům přidali i další položky blízké penězům a dostali se téměř na dvojnásobný růst. V tomhle ohledu jsou současná dvacátá léta ještě bouřlivější, než byla ta před sto lety.

Centrální banky přidaly ještě jednu obří pumpovací páku a přidali se na stranu nakupujících. Přes deset let masivních nákupů aktiv centrálními bankami se zapsalo do učebnic a z dříve nekonvenčního nástroje se stala standardní politika, bez které si už nedovedeme představit fungování světa. Centrální banky nakupují tak moc, že si řecká vláda půjčuje za záporné úroky. Tak moc, že výnosy z aktiv poklesly k nule napříč sektory. Výnosy z pronájmů nemovitostí se dostávají do záporu. Úroky na spořících účtech jsou k smíchu. Není výjimkou, že je očekávaná dividendová návratnost investice do akcií v řádech stovek let.

Extrémně nízké výnosy tlačí investory do spekulací. Stále více investic do nemovitostí není kvůli výnosu z pronájmu, ale kvůli sázce na rostoucí cenu. A klidně byt nechat prázdný. Je to jen a pouze důsledek měnové politiky, i když hledáme viníky všude jinde. Akcie se nekupují kvůli dividendám, ale jako spekulace na růst. Lidé experimentují s alternativními investicemi, nad kterými by se dříve ani nezamysleli. Hrají si na Robinhoody a doufají, že trefí zázrak, který jim z kapesného udělá dost peněz na Lamborghini. Konzervativní investor se nestačí divit.

Dvacátá léta budou bouřlivá, protože jsme se za sto let nepoučili. Neumíme problémy, které jsme způsobili všemi těmi novými penězi, řešit jinak než ještě více penězi. Peníze tečou a potečou proudem. Na rozdíl od jazzových let ale nákladem nebude Velká hospodářská krize. Nákladem je otevírání nůžek mezi bohatými a chudými, mezi vlastníky finančních aktiv a lidmi na fixních příjmech, mezi vlastníky nemovitostí a nájemníky a mezi dalšími skupinami, které z bouřlivých peněz získávají více a méně. Nákladem jsou populistická řešení, po kterých rádi sahají politici ve snaze zalíbit se svým voličům. Náklady budou vzdálené a neviditelné.

Není to charleston a Ford Model A. Je to Robinhood a Lambo. Nahoďte obleky, vytáhněte zaprášená boa. Nezbývá nám nic jiného, takhle jsou napsaná pravidla hry.

Od roku 2013 spojuje Roger investory se společnostmi a nabízí službu faktoring. Posláním Rogera je, aby si podnikatelé nemuseli dělat starosti s dlouhými splatnostmi, měli dostatečné cash flow a mohli se soustředit na rozvoj svého podnikání. To je možné díky unikátní a Českou národní bankou licencované investiční platformě.

Dominik Stroukal

Dominik je hlavní ekonom Rogera. Vedle analytické práce má na starosti rozvoj Rogera do dalších oblastí, které teprve na svou fintechovou revoluci čekají.

Více o autorovi

Kandidátů na nejmenší překvapení roku by mohla být celá řada. Opravdu malým překvapením byla další výměna českého ministra zdravotnictví, velmi málo překvapily komentáře prezidenta Zemana ke kauze Vrbětice a patrně vás nešokovalo, že Lidé PRO nenasbírali dostatek podpisů. O vítězství v tomto žebříčku nepřekvapení se ale zcela jistě popere zjištění, že když lidem platíme, aby nepracovali, tak se jim nechce příliš pracovat.

Aktuálně to citelně poznali ve Spojených státech, kde v dubnu analytici očekávali prudký nárůst zaměstnanosti, ale lidé zůstali doma na podpoře. Rozdíl mezi očekáváním a realitou byl nejvyšší za celou dobu existence těchto odhadů. Ekonomové věřili v milion nově obsazených pracovních pozic, ale nakonec jich byla jen čtvrtina.

Důvod je jednoduchý - nevyplatilo se jít do práce

Američané v současnosti dostávají covidovou podporu 300 dolarů týdně (Trump vyplácel od začátku pandemie dokonce dvojnásobek), což je více než 25 tisíc korun měsíčně. Ve Spojených státech, kde je mediánová mzda 63 tisíc, tedy zhruba dvakrát tolik než ta naše, to určitě nestačí na luxusní život. Na život ale ano.

Obchodní komora Spojených států odhaduje, že je to dávka, za kterou se nevyplatí vrátit se do práce každému čtvrtému nezaměstnanému. Jak moc velkým je pak překvapením, že se oproti očekávanému milionu vrátila do práce jen čtvrtina?

Kdo navíc dal alespoň trochu peněz z podpory do investic, nestačil se divit, jak snadno se dají vydělat peníze, když se do toho centrální banky opřou. Jsou to jen ty nejhlasitější případy, ale internet je nyní plný lidí, kteří opustili svá zaměstnání, aby z pohodlí domova vydělávali jako investoři na plný úvazek.

A co Česká republika?

Podobný problém se řeší všude po světě a nevyhnul se ani Česku. Naše podpora sice není ani zdaleka tak štědrá, ale existuje. Nezaměstnanost by bez kurzarbeitu mohla být u nás dávno dvouciferná, což by byl nejhorší výsledek od meziválečné Velké hospodářské krize. Ale vědět to samozřejmě nemůžeme, možná by se trh práce přizpůsobil a lidé si našli práci v sektorech, které nebyly koronavirem tak zasažené, případně z lockdownů dokonce profitovaly.

Obtížné hledání zaměstnanců má obrovské makroekonomické dopady. Za 300 dolarů týdně je lepší být doma s rodinou a nepracovat, takže musí nabídnout více. Nestačí ale trochu, musí nabídnout výrazně více, protože přirozeně porovnáváme dodatečné příjmy s nákladem v podobě práce a opuštění volného času.

Výsledek? I přes vyšší nezaměstnanost je malý počet uchazečů o práci, což bude tlačit na mzdy. Firmy ve skutečnosti bojují se státem o zaměstnance. Ve Spojených státech byl začátek letošního roku dokonce rekordní. Mzdy rostly rychleji naposledy v roce 2001 a není to jen efekt nízké srovnávací základny, ve skutečnosti jsou nejvýše, co kdy byly, i když se očistí o inflaci. Pro pracující je to dobrá zpráva, ale na konci příběhu čeká obrovská hrozba.

Tlak na mzdy je pro firmy zasažené koronavirem často neúnosný a nezbývá jim nic jiného, než zkusit zdražit. Dělaly by to patrně i bez tlaku na vyšší mzdy, ale ten situaci ještě zhoršuje. Kde to je jen možné, ceny se postupně zvyšují a inflace ve Spojených státech roste na úrovně, kde nebyla čtyřicet let. Podobné zvyšování dnes vidíme i v České republice.

Českou národní banku to stejně jako její americký protějšek postaví zpět před volbu, kterou řešila před pandemií. Ceny se začaly šponovat, což standardně centrální banky tlumí zvyšováním úrokových sazeb. Jenže vyšší úrokové sazby znamenají méně úvěrů, vyšší výnosy a nižší ceny aktiv. Lidsky řečeno, pokud budou centrální banky bojovat s inflací, začnou se jim hroutit akciové a další investiční trhy. A to v době zotavování po pandemii nikdo nechce.

Není překvapením, že když lidem platíme, aby nepracovali, tak se příliš do práce nehrnou. Nemělo by ale také být překvapením, že veřejné politiky mají dalekosáhlé dopady. A že je nakonec někde musíme zaplatit, i když to není viditelně přímo z vlastní kapsy.

Od roku 2013 spojuje Roger investory se společnostmi a nabízí službu faktoring. Posláním Rogera je, aby si podnikatelé nemuseli dělat starosti s dlouhými splatnostmi, měli dostatečné cash flow a mohli se soustředit na rozvoj svého podnikání. To je možné díky unikátní a Českou národní bankou licencované investiční platformě.

Dominik Stroukal

Dominik je hlavní ekonom Rogera. Vedle analytické práce má na starosti rozvoj Rogera do dalších oblastí, které teprve na svou fintechovou revoluci čekají.

Více o autorovi